SLADKÁ ERMENGARDA
SLADKÁ ERMENGARDA
aneb Srdce venkovské dívky
(napsal Percy Prostomysl)
1. KAPITOLA
PROSTÁ DÍVENKA Z VENKOVA
Ermengarda Booranová byla sličná plavovlasá dcera Hirama Boorana, chudého, leč počestného farmáře a tajného vinopalníka z Prasetschkowa ve státě Vermont.
Původně se jmenovala Ethyl Ermengarda, ale po schválení 18. dodatku k ústavě ji otec přemluvil, aby první jméno vypustila. Tvrdil, že z něj dostává žízeň, protože mu připomíná ethylalkohol, C2H5OH. Jeho vlastní výrobky obsahovaly převážně methylalkohol neboli dřevní líh, CH3OH. Ermengarda skromně přiznávala, že je jí šestnáct, a všechna tvrzení naznačující, že by jí mohlo být ke třiceti, prohlašovala za pustou lež. Měla velké černé oči, výrazný římský nos, plavé vlasy, jež nikdy nebyly u kořínků tmavé, ledaže místnímu koloniálu došly zásoby, a krásnou, ač nemá kladnou pleť. Měřila pět stop, pět a kousek palce, na otcově decimálce — i mimo ni — vážila sto patnáct a půl libry a v očích všech junáků z vesnice, kteří obdivovali tatíkovu farmu a měli rádi jeho tekutou úrodu, to byla krasavice. O Ermengardinu ruku usilovali dva ohniví milovníci. Baronet Lotter, který držel hypotéku na jejich rodnou chýši, byl obstarožní boháč. Byl snědý, obdařený jistým krutým půvabem, jakživ neslezl z koně a bez bičíku nedal ani ránu. O zářnou Ermengardu usiloval už dlouho a nyní jeho žár až k horečnatosti rozdmýchalo tajemství, které znal jen on sám: na skromném pozemku starého Boorana objevil bohatou zlatou žílu. „Ha!" řekl si. „Získám děvu dříve, než otec zví o svém netušeném bohatství, a k svému jmění přidám další!" A tak k nim začal docházet dvakrát týdně místo jen jednou. Avšak ouha — nekalé záměry hanebníkovy měly slabinu: baronet Lotter nebyl jediným uchazečem o ctěnou krásku. Nedaleko vísky žil jiný — pohledný Jack Wazba, jehož kučeravé zlaté vlásky si získaly Ermengardinu náklonnost, když byli oba ještě caparti docházející do vesnické malotřídky. Jack se dlouho ostýchal vyznat svou vášeň, ale jednoho dne, když se s Ermengardou procházeli stinnou pěšinou kolem starého mlýna, nalezl odvahu sdělit jí, co má na srdci.
„Ó světlo mého života," pravil, „má duše je tak přetížena, že musím promluvit! Ermengardo, můj ideále, život bez tebe je pro mne prázdnou hrou. Má z duše milovaná, hle, prosebník před tebou práší v kle-... klečí v prachu. Ermengardo — ó Ermengardo, pozvedni mě k nebesům radosti a rci, že jednoho dne budeš mou! Pravda, jsem chud, nemám však mládí a sílu, abych si proklestil cestu ke slávě? To dokážu jedině kvůli tobě, drahá Ethyl — promiň, Ermengardo —, má jediná, má neocenitelná —" Tu se však zamlčel, aby si otřel zvlhlý zrak i čelo, a kráska opáčila: „Jacku — můj anděli — totiž — chci říci, je to tak nečekané a netušené! Nikdy se mi nesnilo, že bys mohl chovat city náklonnosti k někomu tak nepatrnému, jako je dítě farmáře Boorana — vždyť nejsem posud víc než dítětem! Tvá vrozená ušlechtilost je tak veliká, že jsem se obávala — totiž domnívala —, že budeš slepý ke skromným půvabům, jimiž oplývám, a budeš hledat štěstí ve velkoměstě; že se tam setkáš a oženíš s některou z těch půvabnějších slečen, které nás oslňují na stránkách módních časopisů. Avšak, Jacku, protože jsem to vskutku já, kterou zbožňuješ, zahoďme všechny zbytečné okolky. Jacku — miláčku můj — mé srdce již dávno podlehlo tvému mužnému kouzlu. Chovám k tobě náklonnost — měj mne za svou a prstýnek určitě kup v Perkinsově železářství, kde mají ve výloze takové rozkošné imitace diamantů."
„Ermengardo, má lásko!"
„Můj drahý Jacku!"
„Miláčku!"
„Drahoušku!"
„Šmankote!"
[Opona]
2. Kapitola
A PADOUCH O NI DÁLE USILOVAL
Tento něžný výjev, ač ve své horoucnosti posvátný, ne-zůstal skryt před nesvatými zraky; v houští se totiž krčil a skřípal zuby hanebný baronet Lotter! Když se milenci konečně vzdálili ze scény, aby pokračovali v procházce, vyskočil na pěšinu, zlostně si zakroutil knír a švihl bičíkem a nakopl nesporně nevinného kocoura, který se venku také pouze procházel. „Kletě!" zvolal — Lotter, ne kocour — „můj lstivý plán, jak získat farmu i dívku, jest zmařen! Leč Jack Wazba svého nedosáhne! Jsem mocný muž — ještě uvidíme!" Nato se odebral do skromné chaloupky Booranových, kde zastihl milujícího otce, jak ve sklepě u destilačního přístroje vymývá láhve pod dohledem ušlechtilé manželky a matky, Hannah Booranové. Ničema neváhal a šel rovnou k věci: „Farmáři Boorane, odedávna chovám něžnou náklonnost k tvé líbezné dceři Ethyl Ermengardě. Hořím láskou a toužím vejít s ní do svazku manželského. Jsem muž činů, nikoli slov, a nesnížím se k zástěrkám. Dej mi holku, nebo ti vypovím hypotéku a zabavím ti rodnou chýši!" „Ale pane," zablábolil ohromený Hiram Booran, zatímco užaslá choť pouze vraštila obočí, „já najisto vím, že náklonnost mého dítěte patří jinému." „Musí býti má!" stroze odsekl ponurý baronet. „Já už ji donutím, aby mě milovala — mé vůli nedokáže nikdo vzdorovat! Buď se stane mou ženou, nebo přijdeš o střechu nad hlavou!" Ušklíbl se, šlehl bičíkem a vykročil do noci. Sotva odešel, zadními dveřmi vstoupili rozzáření milenci, dychtiví podělit se o své zbrusu nové štěstí se starými Booranovými. Považte, jak byli vespolek zdrceni, když vše vyšlo najevo! Slzy tekly proudem jako světlé pivo, než si Jack konečně připomněl, že je hrdina, pozvedl hlavu a náležitě mužným tónem pronesl: „Dokud jsem živ, sličná Ermengarda nepadne za oběť tomu netvoru! Budu ji bránit — je moje, moje, moje — a tak dále! Nebojte se, drahý budoucí tatínku a maminko — všechny vás ochráním! Váš rodný dům vám zůstane (o palírně se nezmínil, ač rozhodně nebyl nenakloněn plodům Booranova hospodaření) a budu to já, kdo se spanilou Ermengardou, nejspanilejší z žen, poklekne před oltář. Pryč s krutým baronetem a jeho hanebně získaným zlatem — právo vždy zvítězí a v právu je vždy hrdina! Vydám se do velkoměsta, tam zbohatnu a zachráním vás všechny dřív, než hypotéka propadne! Sbohem, má lásko — opouštím tě nyní v slzách, ale vrátím se, abych splatil hypotéku a vyžádal si tě coby svou nevěstu!"
„Jacku, můj zachránče!"
„Ermie, má sladká buchtičko!"
„Nejdražší!"
„Miláčku! — Nezapomeň na prstýnek od Perkinse."
„Och!"
„Ach!"
[Opona]
3. KAPITOLA HANEBNÝ SKUTEK
Leč vynalézavého baroneta Lottra nebylo tak snadné se zbýt. Nedaleko vesnice se rozkládala osada zanedbaných chatrčí, obývaná bídnou pakáží, ježto se živila krádeží a jinou příležitostnou prací. Zde si ďábelský padouch opatřil dva komplice — ohavy, kteří se rozhodně nedali počítat mezi džentlmeny. A v noci se ti tři zloduchové vloupali do Booranovy chýše, unesli sličnou Ermengardu, odvlekli ji do ubohé chatrče v osadě a svěřili ji do péče šeredné staré čarodějnici, matce Marii. Farmář Booran byl dočista zdrcen, a kdyby jedno slovo stálo míň než cent, byl by dal do novin inzerát. Ermengarda však zůstávala neoblomná a neochvějně odmítala se za padoucha provdat. „Ha, má pyšná krásko," pravil jí, „mám tě ve své moci a dříve nebo později tvou vůli zlomím! Zatím mysli na tatíčka a matičku, jak vyhnáni od rodného krbu bezradně bloudí po lukách!"
„Och, ušetřte je, ušetřte je!" volala panna.
„Nikdy... ha ha ha ha!" šklebil se netvor.
Takto krutě ubíhaly dny a mladý Jack Wazba zatím nic netuše usiloval o slávu a bohatství ve velkoměstě.
[Opona]
4. KAPITOLA RAFINOVANÁ ZLOTŘILOST
Jednou si tak baronet Lotter seděl v salonu svého nákladného a velkolepého sídla, dopřával si svou oblíbenou zábavu — skřípal zuby a pošlehával bičíkem —, když vtom dostal skvělý nápad a s hlasitým klením se obořil na sošku Satana na onyxové krbové římse. „Jsem to ale hlupák!" zvolal. „Proč plýtvám námahou na holku, když mohu získat farmu prostě tím, že vypovím hypotéku? Na to jsem vůbec nepomyslel! Pustím holku, shrábnu farmu a můžu se oženit s nějakou pěknou městskou slečinkou — třeba s tou primadonou od divadla, co minulý týden hostovalo na radnici!" Vydal se tedy do osady, omluvil se Ermengardě, pustil ji domů a sám se také odebral do svého domova, vymýšlet nové zločiny a nepravosti. Dny plynuly a Booranovi truchlili nad blížící se ztrátou rodné chýše a palírny. Zdálo se, že už s tím nikdo nic nezmůže. Jednoho dne však zabrousila na jejich pozemky partička lovců z města a jeden z nich objevil zlato! Utajil nález před svými druhy, předstíral, že ho uštkl chřestýš, a vydal se do Booranovy chýše pro pomoc, jak se to v takovém případě dělává. Otevřela Ermengarda a spatřila jej. On spatřil ji, a okamžitě se rozhodl získat ji i zlato. „Musím, už kvůli své staré matičce," — zapřisáhl se mocným hlasem. „Žádná oběť není dost velká!"
[Opona]
5. KAPITOLA FLOUTEK Z MĚSTA
lgernon Reginald Jones byl vypulírovaný světák z velkoměsta a v jeho zkušených rukou byla Ermengarda pouhým děckem. Člověk by jí málem uvěřil těch šestnáct let. Algy na věc pokaždé rychle, ale nikdy neomaleně. Byl by mohl Lottra leccos naučit o tom, jak si obratně získat dívčí srdce. A tak za pouhý týden od chvíle, kdy získal přístup Booranovic rodiny, které se hřál na prsou jako zrádný had, jímž také vskutku byl, přemluvil hrdinku, aby s ním i uprchla! Odešla v noci; rodičům nechala vzkaz, naposled se nadechla známé vůně mláta, na rozloučenou políbila kocoura — samá dojemná gesta. Ve vlaku přišlo na Algernona spaní, poněkud se na sedadle sesul a z kapsy mu náhodou vypadl kus papíru. Ermengarda využila svého postavení nastávající choti, složený lístek sebrala a přelétla jeho navoněnou plochu pohledem — a obestřely ji mrákoty! Hleďme, milostný dopis od jiné ženy! „Proradný věrolomníku!" zašeptala nad spícím Algernonem. Jak takhle vypadá oddanost, jíž ses mi tolik nasliboval! S tebou jsem skončila jednou provždycky!" Jedva to dořekla, vyšoupla ho z okna a uvelebila se k odpočinku, který jí přišel tuze vhod.
[Opona]
6. KAPITOLA SAMA VE VELKOMĚSTĚ
Když lomozící vlak zastavil na temném nádraží velkoměsta, nebohá Ermengarda vystoupila sama a bezradná a bez peněz na zpáteční cestu do Prasetschkowa. „Proč jen," povzdychla si s nehranou lítostí, „jsem mu nesebrala peněženku, než jsem ho vyhodila ven! Ale co bych si dělala starosti. Vždyť mi o městě všechno pověděl, takže si na cestu domů snadno vydělám, a možná že i na hypotéku!" Avšak běda — pro zelenáče není vůbec snadné získat práci, takže naše malá hrdinka týden přespávala na lavičkách v parku, a aby se najedla, chodila si vystát frontu na polívku. Jednou se ji jakýsi lstivý ničema, který postřehl její bezradnost, pokusil nalákat na místo myčky nádobí v módním kabaretu; avšak naše hrdinka zůstala věrna ideálům vesnické dívčiny a odmítla pracovat v pozlátkovém paláci neřesti — zejména když jí nabídli jen tři dolary týdně, sice se stravou, ale bez ubytování. Pokoušela se vyhledat svého někdejšího ctitele Jacka Wazbu, ten ale nebyl k nalezení. A sám by ji byl snad ani nepoznal, neboť se ve své chudobě opět stala brunetou a Jack ji takto od časů školních škamen nespatřil. Jednoho dne našla v parku vkusnou, přestože drahou kabelku; když zjistila, že její obsah za mnoho nestojí, odnesla ji bohaté dámě, majitelce, jejíž navštívenku nalezla uvnitř. Urozená paní de Solatni byla neskonale nadšena poctivostí bezprizorní dívenky a přijala Ermengardu za vlastní, místo dcerušky, kterou jí před mnoha lety ukradli. „Jako by mé drahé Matyldě z oka vypadla," vzdychala zjihle, když viděla, jak se sličná bruneta proměňuje zpátky ve zlatovlásku. Tak uplynulo několik týdnů, zatímco rodiče si doma rvali vlasy zoufalstvím a ničemný baronet Lotter se ďábelsky pochechtával.
[Opona]
7. KAPITOLA
A VŠICHNI ŽILI ŠŤASTNĚ Až DO SMRTI
Jednoho dne si bohatá dědička Ermengarda B. de Solatni najala nového pomocného šoféra. Něco v jeho tváři jí připadalo povědomé. Podívala se ještě jednou a zajíkla se. Vida! Nebyl to nikdo jiný než proradný Algernon Reginald Jones, jehož toho osudného dne vyšoupla z okna vlaku! Přežil — to aspoň bylo na první pohled zřejmé. Oženil se s tou druhou a ta mu následně utekla s mlékařem a se všemi penězi. Nyní hluboce pokořen prosil naši hrdinku o odpuštění a svěřil se jí s celou historií o zlatě na farmě jejího tatínka. Nevýslovně pohnutá mu zvýšila plat o dolar měsíčně a rozhodla se konečně utišit svou dnem i nocí neutuchající úzkost a zbavit staré rodiče starostí. Pročež se jednoho slunečného dne vypravila v automobilu zpátky do Prasetschkowa a dorazila na farmu právě ve chvíli, kdy baronet Lotter vypovídal hypotéku a vyháněl jí staré rodiče z rodné chýše. „Zadrž, darebáku!" zvolala a zamávala tučným svazkem bankovek. „Konečně zmařím tvé plány! Tumáš peníze — a teď táhni a neodvažuj se víckrát vrhnout stín na naše skromné životy!" Následovalo radostné shledání, zatímco zaražený a zaskočený baronet si opodál kroutil knír a švihal bičíkem. Avšak co to? Na štěrkem sypané cestičce zachřupe lehký krok a dveřmi nevstoupí nikdo jiný nežli náš mladý hrdina Jack Wazba — upracovaný a otrhaný, ale rozzářený. Okamžitě se obrátil k poníženému padouchovi: „Baronete — pučte mi pětku! Zrovna jsem se vrátil zpátky z velkoměsta, vedu si krásnou a spanilou nevěstu Bridget ZIatoweckou a potřebuju něco do začátku." Pak se obrátil k Booranovým a omluvil se, že bohužel vzdor svému slibu nemůže splatit hypotéku. „Smažme to," pravila Ermengarda, „vede se nám teď dobře a mně bude úplně stačit, když navždy zapomeneš na pošetilé sny našeho dětství." Celou tu dobu seděla paní de Solatni v automobilu a čekala na Ermengardu. Jak si tak lhostejně měřila pohledem špičatý obličej Hannah Booranové, vytanula jí na mysli neurčitá vzpomínka. A pak se jí vše rázem naplno vybavilo a dáma se s hořkou výčitkou rozječela na vesnickou matronu: „Ty — ty — ty jsi Hannah Smithová! Dobře tě poznávám! Před osmadvaceti lety jsi byla chůvou mé malé Matyldy a ukradla jsi ji z kolébky! Kde, ach, kde je mé dítě?" Tu ji jako blesk z čistého nebe osvítilo poznání. „Ermengarda — tvrdíš, že je to tvoje dcera... Ale je moje! Osud mi vrátil moje děťátko — moji Matyldičku! — Ermengardo — Ethyldo — Matyldo — nechej se přivinout na prsa své milující matky!" Ermengarda však horečně přemýšlela. Jak vysvětlí svých řečených šestnáct let, jestliže ji ukradli před osmadvaceti? A pokud není Booranova dcera, jeho zlato jí nikdy patřit nebude. Paní de Solatni je sice bohatá, ale baronet Lotter je bohatší. A tak přistoupila ke zdrcenému padouchovi a uvalila na něj poslední strašlivý trest. „Drahý baronete," zacvrlikala, „všechno jsem si rozmyslela. Miluji vás a vaši hrubou sílu. Ihned mě učiňte svou ženou, sic vás zažaluji za loňský únos. Vypovězte hypotéku a užívejte se mnou zlata, které jste ve své chytrosti objevil. A teď jdeme, drahouši!" A chudák drahouš stará šel.
[Konec]